PROJEKTY – VITEÁLY – POSLANECKÉ KOMISE – VZTAH

PROJEKTY – VITEÁLY – POSLANECKÉ KOMISE – VZTAH

O nepohřbených projektech podruhé

Výpis článků Napsáno 13.2.2017

Po minulém postřehu o „nepohřbených firemních mrtvolách“ jsem dostal mnoho reakcí. Za a) lidé psali, že jsem se trefil do černého, za b) přišly dotazy, co to vlastně dělá s lidmi a za c) co se s tím dá dělat… O tom, co způsobují nikdy ukončené interní projekty, se pokusím se odpovědět ve 3 metaforách…

Metafora 1. – VITEÁLY

Pokud znáte Harryho Pottera, víte co jsou „viteály“. Jsou to předměty, do kterých Lord Voldemort rozštěpil svojí duši. Chtěl se tím stát nesmrtelný. Bohužel se stal i neživý. Stejné se děje s lidmi, kteří se účastní více nebo mnoha „vyšuměných“ projektů. Ze začátku vstupují do projektu s nadšením, že se něco dokáže nebo změní. Do projektu investují svojí energii a úsilí, to znamená část své duše (ochota, entuziasmus, práce…). Pokud projekt dopadne dobře, tato část duše se jim vrací znásobená. Pokud dopadne projekt špatně, ale vyhodnotí se a uzavře, vrací se jim jejich duše zkušenější. Problém jsou ovšem projekty, které se nikdy neuzavřou a zůstanou viset někde ve vzduchu. Tam zůstává jejich duše (nadšení, úsilí, energie…) uvězněná! A v čem více takovýchto projektech jste, tím méně vám zůstává vaší pracovní duše. Jste NESMRTELNÍ, protože jste v tolika projektech, že vás nemůžou vyhodit. Zároveň jste ale NEŽIVÝ, protože vám vlastně nezbývá síla, čas či nadšení na to, aby jste někde byli užiteční.

Metafora 2. – POSLANECKÁ KOMISE

A jak v tom okamžiku působíte na okolí? Jako poslanec, který je součástí mnoha různých komisí. Komise vyšetřují, řeší, ale nikdy nic nevyřeší. Pouze občas předstoupí a přednesou plytké a bezvýznamné závěry. A v těchto komisích bývají většinou ti samí lidé. Takže Vy jste vnímán jako někdo, kdo honí vlastní důležitost účastí v různých výborech, komisích a projektech. A jak jsou vnímány ty komise/projekty? Asi by mohly užitečné, ale to by tam nesměli být ti samí poslanci, co to již několikrát odvedli do ztracena…

Metafora 3. – TOUHA PO VZTAHU

A třetí metafora? Představte si, že toužíte po dlouhodobém partnerovi, cítit společnou souvztažnost, patřit k někomu, mít se o koho opřít, s kým sdílet. A objeví se zajímavý partner či partnerka, dáte si rande, vše vypadá skvěle, domluvíte se na další schůzce, máte společné plány… A pak se to někam vytratí. Ale nikdo neřekne JE KONEC! A protože nevíte jak to je, tak jste chvíli aktivní, chvíli pasivně čekáte, stále doufáte. Nevíte co se stalo. Nevíte, zda je konec nebo ne. Nevíte co bylo špatně a chvíli obviňujete sebe a chvíli jeho nebo jí. A teď si představte, že se vám to děje opakovaně. S jakým naprogramováním budete vstupovat do dalších pokusů?

Jaké je tedy má doporučení?

  1. oslavujte úspěšné projekty
  2. ukončujte a pohřbívejte ty neúspěšné
  3. to že projekt vyšumí do ztracena, neznamená, že tam nezůstane uvězněná duše zúčastněných
  4. při tvoření projektové skupiny vnímejte, jak velkou část své duše (úsilí, ochoty, nadšení…) jsou tam jednotliví členové schopni investovat
  5. dejte si pozor, aby projektový tým na okolí nepůsobil jako poslanecká komise z profláklých poslanců
  6. zajistěte ve firmě, aby nevznikaly projekty z pouhé „emancipace“ jednotlivce nebo některých týmů… tedy projekty bez užitečnosti… iniciátorům se to líbí, však jde o jejich ego, ale ostatní to opravdu demotivuje

Když jsem začínal, tedy v hlubokých devadesátých letech, v době před mobily a emaily, v době kdy reportingem byla pouze kniha jízd, měl každý interní projekt svůj obřadný „kick-off“. A jasné zakončení se zhodnocením užitečnosti. DNES VIDÍM, JAK TO BYLO DŮLEŽITÉ!!!

 
+420 608 919 260

Kontaktní formulář