O BLAHOBYTU A BLAŽENOSTI

O BLAHOBYTU A BLAŽENOSTI

Výpis článků Napsáno 25.9.2019

Byla jedna vesnice na soutoku řek. A kdysi, když bylo a nebylo, tak ve stejný okamžik připluly po řekách v košíku dvě malé děti. Z levé řeky děvčátko, z pravé chlapec. Lidé je vnímali jako znamení, tak je vylovili a zavolali svatou ženu, aby jim dala jména. Sklonila se nad chlapcem a řekla: „Tvé jméno budiž Blahobyt a náleží Ti vše co je vidět očima“, dívce pak dala jméno Blaženost i s královstvím všeho neviditelného zrakem, ale cítěného srdcem.

Jak děti vyrůstaly bylo zjevné, že každé z nich připlulo po jiné řece. Každé bylo jiné. Blahobyt byl aktivní, stále v pohybu, pořád něco chtěl a o něco usiloval. Bylo to takové ADHD dítě. Když se na podzim pouštěli draci, Blahobyt si jich vyrobil pět. „Proč jich máš pět?“, ptali se lidé, „Vždyť máš jen dvě ruce. Jak je budeš pouštět?“. Ale Blahobyt na ně nedbal a odpovídal: „Potřebuji další, ještě nemám MOC“. A chtěl více.

To Blaženost seděla na místě a o nic neusilovala. A když se jí lidé ptali, zda si také nevyrobí draka, odpovídala, že ho nepotřebuje, že jí stačí pozorovat ve větru draky ostatních. Blaženost nikdy nic nechtěla, jen tiše sedět, tak se lidé báli, zda není NEMOCNÁ.

Když Blahobyt a Blaženost dospěli, bylo na čase, aby se oženili a vdali. Blahobyt se vydal na cestu. Pečlivě ve vesnici ukryl vše, co do té doby nahromadil a cestou získával vše co chtěl. Velmi brzo se o něm roznesla zpráva a všichni ho lákali do každé chalupy, na každé panství do všech zámků. Všichni mu nabízeli své dcery a Blahobyt neuměl říci ne, takže během chvíle měl 120 žen a 158 milenek. Všude dostal půlku království nebo půlku chalupy. Ale on měl stálé nutkání a puzení vydat se na další cestu, protože toho stále není MOC. Neuměl se zastavit, neuměl vnímat, kolik toho má a všechny stále nutil, aby byli aktivní jako on.

Blaženost zůstala sedět ve vesnici. Nezdobila se krásnými šaty, protože je neměla, přesto z ní vyzařovala taková tichá krása, která přitahovala mnoho mužů. Přicházeli a žádali jí o ruku. „Ano budu Tvá“, odpovídala Blaženost, přisedni vedle mě a vnímej jak svět krásný. Mnoho mužů přisedlo, ale všem začalo po kratší či delší době, být divné jenom tak sedět. „Pojď, půjdeme něco vytvořit, něco získat o něco usilovat“, říkali Blaženosti, ale ta jen dál s úsměvem seděla. „Vše je zde“, odpovídala. Muži se zvedli a odešli, protože nečinnost jim připadala NEMOCNÁ.

A protože je svět kulatý, a když jdete stále rovně vrátíte se zpět, tak jednou se vrátil i Blahobyt. Všichni mu blahopřáli a nazývali ho blahorodí, protože si bláhově mysleli, že všechny ty ženy a obdiv, který získal a půlka všeho bohatství světa, které si přinesl, ho dělá blahoslaveným. Ale on to tak necítil. Už toho měl MOC, ale nevěděl co s tím. A pak uviděl Blaženost. Seděla stále na svém místě a zářila úsměvem. Došel k ní a usedl na prostou zem. A jako by něco do sebe zapadlo. Jako by teď nastal ten okamžik. A Blahobyt s Blažeností se začali milovat. S veškerou vášní a něhou, která v nich byla. A pod nimi pomalu vyrůstal trůn, na kterém spolu usedli činorodý král Blahobyt a vnímavá královna Blaženost.

A za pár měsíců se jim narodila dcera či syn. Tomu dítku dali jméno…

 
+420 608 919 260

Kontaktní formulář