@2015, jsem byl docela „down“, rozchod, osobni restart a starosti ve firmě. Docela jsem uvital Tomašův poslední bláznivý nápad – vzít můj tým na něco co se jmenovalo dýmka míru. Moje očekávání bylo na nule a v podstatě jsem uvítal, ze nás Tomáš první den nějak zabavi, ani jsem si nestihl udělat normální přípravu. Nicméně to co se událo, překonalo moje nejblaznivější představy. Byl to den, kdy jsme se jako tým dostali k sobě blizko jako nikdy. Nejvíce si asi pamatuji tu hru s kartami – vytáhni si kartu, řekl Tomas a každý za chvíli civěl na obrázek, který mu na první pohled nic neříkal. Ale najednou, jak Tomáš začal objasnovat význam karty, jsem viděl jak obličeje jednotlivých lidi přechází do němého úžasu. Znajíc jejich situace, karty byly přesným symbolem pro každého z nás. Druhy den jsem se Tomáše ptal, jak je to možné, ze ty karty seděly s osudy nás všech – dostal jsem jedinou odpověď – nezkoumej, nehledej, využij nebo zahoď… takže to je Tomáš a jeho Dýmka míru.