Zde jsou mé postřehy. Samozřejmě se mnou nemusíte souhlasit. Mým jediným cílem v této části je INSPIROVAT.
Roman Stupka, Tomáš Kafka, Adam Beran
Josef Bártík a Jiří Dobeš
Monika Fenyková a Tomáš Kaderka
Určitě si vzpomenete na mnoho pohádek nebo mýtů, kde přichází výběrčí daní vybrat desátek od sedláka, mlynáře nebo uhlíře a ten říká, že zatím nemůže odvést svoji povinnost, protože obilí ještě neuzrálo a milíř ještě nedohořel. A my sedíme před televizní obrazovkou, pojídáme vánoční cukroví a říkáme si: „No jo, král a jeho poradci, jak je to může napadnout, chtít úrodu předtím, než jí příroda vydá…“
V jakékoli společnosti je důležité cítit se usazený. Já sem patřím. Jsem součástí. A to je jedna z úloh kmenových rituálů. Rituály doprovází průběh života jedince nebo vývoj celé společnosti. Určují časoprostor, ve kterém se zrovna nacházíme. Ponížení v rámci rituálů není šikana, ale pokleknutí před něčím větším než jsem já. Stačí si vzpomenout na korunovaci králů či pasování rytíře.
Dnes o syndromu vyhoření, neživých firmách, očích tygra, zaměstnanců a zombíků na chodbách. A také o tom, jak jsem přišel ke svému poslání, či jak vznikl workshop Dýmka míru.