Zde jsou mé postřehy. Samozřejmě se mnou nemusíte souhlasit. Mým jediným cílem v této části je INSPIROVAT.
V jakékoli společnosti je důležité cítit se usazený. Já sem patřím. Jsem součástí. A to je jedna z úloh kmenových rituálů. Rituály doprovází průběh života jedince nebo vývoj celé společnosti. Určují časoprostor, ve kterém se zrovna nacházíme. Ponížení v rámci rituálů není šikana, ale pokleknutí před něčím větším než jsem já. Stačí si vzpomenout na korunovaci králů či pasování rytíře.
Dnes o syndromu vyhoření, neživých firmách, očích tygra, zaměstnanců a zombíků na chodbách. A také o tom, jak jsem přišel ke svému poslání, či jak vznikl workshop Dýmka míru.
Každá princezna tvrdí, že chce lásku. Reálně chce obdiv, pozornost a někoho, kdo bude plnit nesplnitelné úkoly pod hrozbou smrti. A je jedno, zda ta princezna je muž či žena, manažer, král, obchodník, zákazník, poslanec či řadový zaměstnanec.
Proč vyprávět ve firmách pohádky místo stále nových metodik? Existuje týmová duše a jak o ní můžeme přijít? Proč je znalost mytologie lepší než učebnice „10 způsobů jak…“? Proč manažeři nepřiznají, že koupili nesmysl aneb poučení z pohádky Císařovy nové šaty.
Mytologie čili bájesloví firmy
Byla jedna vesnice na soutoku řek. A kdysi, když bylo a nebylo, tak ve stejný okamžik připluly po řekách v košíku dvě malé děti. Z levé řeky děvčátko, z pravé chlapec. Lidé je vnímali jako znamení, tak je vylovili a zavolali svatou ženu, aby jim dala jména. Sklonila se nad chlapcem a řekla: „Tvé jméno budiž Blahobyt a náleží Ti vše co je vidět očima“, dívce pak dala jméno Blaženost i s královstvím všeho neviditelného zrakem, ale cítěného srdcem.